"Král violy", dirigent a především geniální skladatel – to je táborský rodák Oskar Nedbal (*26. 3. 1874 – †24. 12. 1930). Žák Antonína Dvořáka, spolužák Josefa Suka, vystudoval pražskou konzervatoř a stal se zakladatelem a vůdčí osobností Českého kvarteta, s nímž absolvoval řadu zájezdů po celém světě. V roce 1902 dosáhl svého prvního skladatelského úspěchu – jeho baletní pantomima Pohádka o Honzovi měla svou premiéru v pražském Národním divadle a o rok později ji uvedl s úspěchem skladatel Gustav Mahler ve vídeňské Dvorní opeře. Právě Vídeň se později stala na dlouho Nedbalovým působištěm, a proto také on sám bývá řazen mezi představitele tzv. Stříbrného věku vídeňské operety po bok Franze Lehára nebo Emmericha Kalmána.
Nedbalovu skladatelskou činnost můžeme rozdělit do tří období. Zatímco prvnímu z nich dominují především díla intimní a komorní, druhé je ve znamení baletu a třetímu jednoznačně vládne opereta. Z nejznámějších Nedbalových baletů, které se – stejně jako jeho operety – stále vracejí na světová jeviště, musíme vedle Pohádky o Honzovi připomenout Z pohádky do pohádky, Princeznu Hyacintu nebo Andersena. Jeho operetní tvorbě pak jednoznačně vládne Polská krev. Její melodie jako Blondýnky sladké, Jsem diplomat nebo Jste kavalír, to vím se staly doslova hity. Stejně jako Polská krev je známé i Nedbalovo Vinobraní. Málokdo však ví, že jeho vůbec první operetou byla Cudná Barbora, a že se v jeho tvorbě najdou i díla s tituly Krásná Saskia, Erivan či Donna Gloria. Právě tyto známé i neznámé balety a operety chce připomenout představení Nedbaloviny aneb Pocta Oskaru Nedbalovi, které vzdává hold velké osobnosti, geniálnímu hudebnímu skladateli, jenž dobrovolně ukončil svůj život na Štědrý den roku 1930 skokem z okna v Záhřebu. Na polohraném koncertu věnovaném Nedbalovým nejslavnějším melodiím vystupovali špičkoví pěvci a baletní umělci.
