Václav Luks se učil hře na lesní roh na Konzervatoři v Plzni a Akademii múzických umění v Praze. Studia završil ve švýcarské Basileji, kde navštěvoval proslulou akademii staré hudby Schola Cantorum Basiliensis a studoval tam obor historické klávesové nástroje a historická provozovací praxe pod vedením Jörga-Andrease Böttichera a Jespera Christensena. Takzvaná stará hudba a její poučená interpretace je hlavním těžištěm Luksovy profesní dráhy jak v roli hráče, tak dirigenta a pedagoga. Již během studií v Basileji působil jako sólový hornista berlínského komorního orchestru staré hudby Akademie für Alte Musik Berlin. Po návratu do Česka zakládá Luks barokní orchestr Collegium 1704 a sesterský vokální soubor Collegium Vocale 1704. (Letopočet v názvu Collegia 1704 odkazuje na Jana Dismase Zelenku, významného českého skladatele hudby vrcholného baroka, jenž je erbovním skladatelem orchestru.) Obě tělesa se časem stávají nejvýraznějšími tuzemskými uskupeními interpretujícími starou hudbu. Pod Luksovým vedením hostuje Collegium 1704 pravidelně na nejprestižnějších adresách v Salcburku, Vídni, Drážďanech, Utrechtu, Varšavě, Moskvě, Londýně, Lipsku nebo Versailles. Mimo to Luks spolupracuje s dalšími renomovanými orchestry (Netherlands Bach Society, Camerata Salzburg či Orchestre nationale de France) a s pěvkyněmi a pěvci jako Karina Gauvin, Magdalena Kožená, Philippe Jaroussky či Adam Plachetka. Diváky i kritiku rovněž zaujaly Luksovy spolupráce na poli opery a divadla. Podílel se kupříkladu na uvedení opery L’Olimpiade Josefa Myslivečka v režii Ursely Herrmann v Praze a v dalších zemích, nebo Vivaldiho opery Arsilda, regina di Ponto v režii Alfreda Radoka.
