| Popis: | Davida Černého zná skoro každý. Někdo obdivuje jeho díla, další lidé nesnášejí jeho sebevědomé až arogantní vystupování. Asi málokomu unikla nedávná vášnivá debata kolem instalace jeho kinetických soch Motýlích Spitfirů umístěných na pražském obchodním domě Máj. Nejčastější námitkou bylo to, že je už Davida Černého moc. Že je ho až příliš... Vždyť jeho sochy jsou rozeseté po celé Praze! Nemluvě o tom, kolik soch má po světě! A on tvoří další a další! Právě v tom spočívá jeho 13. komnata: David byl hyperaktivní, dopaminergní, tzv. zlobivé dítě, které učitelky nesnášely a trestaly. Dnes by dostal nálepku ADHD a později také workoholika. Tzv. zlobivé děti plné nápadů a kreativity tu vždycky byly, jsou a budou. Patřili mezi ně např. Picasso, Caravaggio, Bukowski, Prokletí básníci a mnozí další. Nezařadí se do systému, rebelují, potřebují výzvy, náročné úkoly a vlastní prostor. Když ho nedostanou, tak si ho buďto vybojují jako David, nebo je přemůže a často zničí náš systém. Když svůj prostor získají a rozjedou se naplno, může je naopak zničit jejich hyperaktivita a workoholismus. Naberou si toho tolik, že to jeden člověk nemůže dát. Tento problém mají často umělci, vědci, cestovatelé, dobrodruzi. A občas je také zcela zničí. I David musel hledat cestu, jak vše zvládnout. |
|---|
