Cromwell bedlivě sleduje dění v zemi, ze severu se vydali povstalci- poutníci, kteří už překonali York, kde uskutečnili mši v katedrále. Šlechta zde na severu čelí přesile, s vojskem tam míří vévoda Charles Brandon. Král Jindřich VIII. má na noze ošklivou ránu, je na doporučení zavřený ve svých komnatách. Kdyby jen tušil, jak vážná je na severu situace… Povstalci v čele s Askem dorazili na hrad Pontefract, kde se s nimi pokouší domluvit a zastavit je. Oni žádají bezpečný průchod, ale jsou připraveni bojovat. V počtu, jaký mají, by jistě zvítězili, navíc nejdou proti králi, ale jeho rádcům- Cromwellovi a Cranmerovi. Jejich věrnost králi je tak zachována. Cromwell už zajišťuje ochranu města, je mu jasné, že má vážný problém. Sděluje to králi, ten běsní, posílá vzkaz vévodovi i do Pontefractu. Očekává, že vévoda zaútočí, a že hrad Pontefract bude udržen. Vévoda je v Newarku, kde informaci vyslechne, ale jeho vojsko je bez podpory bezbranné. I on hodlá vyjednávat, protože by čelil v pár tisících mužů více než 30000 povstalců. Papež jmenuje otce Polea kardinálem a žádá ho, aby zamířil z Itálie do Francie a Nizozemska, kde se přimluví za povstalce a ti tak získají podporu- finance, zbraně, žoldnéře. Vévoda se již setkává s Askem, lordem Darceym a dalšími dvěma vůdci povstalců, chytře s nimi domlouvá, že pošlou dva zástupce za králem. Do té doby zůstanou všichni ostatní na místě- v míru. Král konečně opouští komnaty a setkává se s Janou, která netuší, že jí stačil být nevěrný. I ona má ale překvapení- bez jeho vědomí dala ke dvoru přivést jeho dceru princeznu Marii, která přichází. On hraje starostlivého otce a ochránce, následně posílá sira Francise Bryana, který má prověřit Mariinu nevinnost. Zástupci poutníků jsou zde a král je přijímá, jenže je vůbec nepustí ke slovu. Povstání označuje za porušení Božích přikázání, a povstalcům vyčítá, že jsou nevděční a měli by se věnovat své práci a pozemkům. Nabízí ale milost za složení zbraní a rozchod. Zástupci odchází, vyjednávání bude pokračovat. Jana se baví s Jindřichem a říká, že by měl některým požadavkům vyhovět- např. obnovit kláštery. On s ní tyto problémy řešit nechce, nechce si zkazit jejich vztah. Připomíná, jak dopadla Anna. Kardinál Pole je již ve španělském Nizozemí, kde předkládá listinu od Papeže rádcům Karla V. Požaduje podporu, i když je možné, že výsledkem povstání bude svržení krále Jindřicha. V tom nevidí problém- je tu nástupce v podobě lady Marie, případně pak potomek rodu, který tu vládl před Tudorovci. Tím je on sám! Zástupci povstalců jsou zpět se zprávou od vévody a krále, jenž jednomu z nich dal kdosi kopii dopisu Cromwella Yorkshearské šlechtě. Z něj vyplývá, že s nimi nikdo dobré úmysly nemá a je zřejmé, že jsou ve značné početní nevýhodě. Pole se chce připravit na další setkání. Jindřich se baví s vévodou Charlesem, svolí k libovolně dlouhému příměří a milosti všem, až na vůdce povstalců. Charles hovoří o Cromwellovi, který je povstalcům trnem v oku, a rád by věděl, co jim říct. Jindřich nemá problém s jakýmkoli výsledkem a vévoda ať činí, jak je mu libo. Povstalci mají novou žádost, která je schválena, vše mají řádně probrat při zasedání zvláštního parlamentu v Yorku. Mohou se rozejít do svých domovů, mají od krále všichni milost (tvrdí vévoda). Skutečně se tedy důvěřivě a spokojeně rozchází, za pár dní dostává Aske dopis od krále, který ho zve, aby probrali některé detaily. Má přijít sám a informaci nikomu nesdělovat, má zajištěnou bezpečnost. On to však probere s dalšími vůdci, a lord Darcey využívá svých možností (poštovní koně), aby se případně okamžitě dozvěděli, že něco není v pořádku. Díl tím končí.
Viac o Tudorovci
