Mnohé z povídek Jana Nerudy jsou koncipovány jako autorovy vlastní vzpomínky z dětství. Jsou to příběhy, viděné pohledem malého chlapce, který se volně a bez zábran pohyboval svým městem a z dětské perspektivy sledoval lidi a jejich životy v mezních momentech. Jak se u Nerudy snoubí v paradoxním sousedství ironický šleh i láskyplné pochopení, tak se prolínají příběhy dospělých s pohledem dětí, které ten pošetilý malostranský svět velkých s bezelstnou jednoduchostí nahlížejí.
První příběh Lízinka (podle Nerudovy povídky Večerní šplechty): Nesmělý student práv Jäkl (O. Havelka) potká po letech svou první lásku Lízinku. Znovu vzplane a rozhodne se požádat o její ruku. Po dlouhých a nesmělých námluvách pronikne do "ctnostné" rodiny, která mu stále odpírá schůzky s Lízinkou (N. Konvalinková) a konečně získá svolení k sňatku. V poslední chvíli se však doví, že milovaná panna Lízinka nebyla v posledních měsících u své nemocné tety na venkově, ale že právě porodila vysloužilému hejtmanovi nemanželského syna.
Druhý příběh Slečna Máry (podle Nerudovy povídky Psáno o letošních Dušičkách): Staropanenská majitelka pěkného domku žije tiše a spořádaně, dokud si jí nepovšimne dvojice stárnoucích elegánů, denních hostů vinárny. Věnují jí svou pochybnou pozornost a vzbudí ve slečně Máry (Z. Hadrbolcová) dojem, že se o ni oba ucházejí. Máry se mezi nimi těžce rozhoduje a vkládá do pozdního štěstí všechny naděje. A vlastně se nikdy nedozví, že se stala obětí krutého žertu nezodpovědných kumpánů...
