Povídky malostranské

Malá Strana, jedno z nejkrásnějších míst staré Prahy má pro každého tvůrce, ale i pro každého diváka neopakovatelný půvab. Právě jádro Malé Strany, její kostely, uličky, střechy a domy jsou dějištěm Nerudových povídek, které náleží k našim literárním skvostům. Do prostředí zašlého světa barokní pražské čtvrti patří příběhy lidí a lidiček, kteří tu sídlili. Blízkost tragiky i komického, přítomnost úsměvu i při posledních věcech člověka, to je tématem obou povídek, které podle scénáře Jany Dudkové natočil režisér Pavel Háša v roce 1984.
Povídka O měkkém srdci paní Rusky vypráví o vdově (K. Fialová), která vášnivě ráda chodí na pohřby, kde nejen pláče, ale především pomlouvá nebožtíky a jejich rodiny. Po jednom výstupu jí malostranský komisař zakáže účast na pohřbech. Paní Ruska však dokáže příkaz obejít...
V centru druhé povídky Doktor Kazisvět je mladý doktor Heribert (V. Preiss). Je to podivín, žije osaměle, nemá žádné pacienty, neboť jeho světem jsou klasikové. Posluhovačka Jozífková (J. Hlaváčová) se na to nemůže dívat a neustále ho nutí k praktickému životu. Při jednom pohřbu, při nehodě s rakví objeví dr. Heribert, že údajně mrtvý rada je naživu. Po tomto úspěchu se mu pacienti jen hrnou, ale on nikoho nepřijímá a statečně nese přezdívku Kazisvět. Zůstává chudý a oddaný vnitřnímu světu, neboť zná nestálost lidského mínění.