A je tu další pokračování muzikálové féerie autora Jaroslava Dietla a režiséra Jaromíra Vašty, jednoho z největších televizních šlágrů z let 1967–1968. Než usednete k této epizodě, nabízíme vám fragment z archivního článku, který vyšel v televizním věstníku při premiéře prvního dílu Písně pro Rudolfa III. (1. 4. 1967). V něm mj. redaktorka E. Havlíčková vyzpovídala scenáristu J. Dietla. Vzhledem k tomu, že snění je jeden z klíčových momentů jednotlivých epizod, byla první otázka nasnadě – Rád sníte? „Rozhodně. Musím přiznat, že postava Rudofla vznikla proto, že jsem se v poslední době přistihl, jak se na svět dívám už jen střízlivýma očima svých třiceti osmi let, jak mě pomalu opouští jistota, že mohu všechno, co chci, i když třeba jen v představách... A tak je Rudolf trochu obranou proti mně samému, což je na něm snad dost patrné.“ A další dotaz se přímo nabízel – Že by postava autobiografická? „To se takhle jednoduše nedá říct, spíše postava ze života. Ale jeden autobiografický moment v ní je. Jako Rudolf mám i čtrnáctiletou dceru, která je znalcem současné taneční hudby. Ovšem, na rozdíl od Rudolfa, jsem i já náruživým milovníkem této hudby“...
