Ernestýnce je dvanáct a vyrůstá ve střídavé péči svých rodičů. Není v tom sama, střídání domovů s ní absolvuje také její osmiletý bratr Adrian. Ernestýnka rozkol mezi rodiči špatně snáší a v noci má zlé sny. Někdy má pocit, že nepatří vůbec nikam a že pořád jen cestuje mezi dvěma domovy. Rozhodla se navštívit psychoterapeutku a zahrát svým spolužákům divadlo, aby ji lépe pochopili a snad i víc vzali mezi sebe. Ernestýnka miluje snění, vodu, stromy a víly. Všechno k ní promlouvá zvláštním jazykem a ona je schopna vidět a slyšet věci, které ostatním zůstávají skryté. Toho všeho by se ale klidně vzdala, kdyby jí to pomohlo k nalezení lepší cesty k ostatním i k sobě samotné. Podaří se jí to někdy?
52%
Naše hodnotenie
