Vladimír Merta (*20. 1. 1946) vystudoval sice architekturu a filmovou režii, nejvýrazněji se však do povědomí dostal jako folkový písničkář. V období normalizace působil několik let ve volném uměleckém sdružení Šafrán, které bylo zlikvidováno z popudu StB. Mertu pak neustále pronásledovaly zákazy veřejného vystupování a statut „nepřátelské osoby“. V listopadu roku 1989 byl jedním z přímých aktérů podílejících se na pádu režimu. V nových podmínkách dále pokračuje v písňové tvorbě se společenským přesahem. Založil hudební nakladatelství ARTeM a také se pustil do nového oboru – kulturologie. Jeho úspěšná folková dráha však byla kontinuálně doprovázená i filmovou tvorbou, ať už na poli animované či dokumentární kinematografie. Mertovo osobité vnímání světa a jeho přetváření v poetické a přitom angažované tvůrčí podněty zachycuje tento portrét, na jehož pojetí se spoluautorsky podílel.