Lubomír Kostelka patřil k hereckým „rekordmanům“, měl za sebou několik set filmových, a především televizních rolí. Narodil se 31.3.1927 v Přerově, kde jeho otec pracoval jako strojvedoucí u dráhy. V tomto městě prožil i své dětství. Za okupace byl vyloučen z obchodní akademie, a tak se vyučil elektrikářem. Následně nastoupil na elektrotechnickou průmyslovku, kde se seznámil s Vladimírem Menšíkem. Lásku k divadlu v něm sice vzbudila již jeho matka, jenž hrála ochotnické divadlo, ale právě setkání s Menšíkem Kostelku nasměrovalo k rozhodnutí věnovat se hereckému povolání. Společně nastoupili do dramatického oddělení brněnské konzervatoře, která se počátkem 50. let transformovala na JAMU. První angažmá získal v roce 1953 v Českém Těšíně, poté přešel do Divadla bratří Mrštíků v Brně. Do Prahy odešel v roce 1956 na popud Vladimíra Menšíka, který mu zprostředkoval setkání s Janem Werichem. Ten byl šéfem divadla ABC a moravského herce přijal do svého souboru. Menšík svého přítele ale již v roce 1963 přemluvil, aby dal v divadle výpověď a věnoval se televizi a filmu. Kostelka se sice na čas do divadla ještě několikrát vrátil, ale film a televize pro něj byla alfou a omegou. Osobitý zjev předurčil Kostelku k rozsahem nevelkým, ale výrazným figurkám od úředníků přes delikventy a sluhy až po číšníky. Poprvé se objevil jako detektiv ve snímku Kasaři z roku 1958. Zahrál si prakticky ve všech žánrech, v drtivé většině šlo ale o menší role. Klíčovou pro něj pak byla postava Gullivera ve snímku P. Juráčka Případ pro začínajícího kata.
