Lumíra Přichystalová nedávno napsala divadelní hru Já, Diagnóza, ve které hraje sama sebe, vyléčenou alkoholičku, a vypráví svůj příběh. Jako holka trpěla nedostatkem sebedůvěry, myslela si, že je ošklivá. Když se v tanečních poprvé napila alkoholu, ulevilo se jí. Najednou se jí zdálo, že je dokonalá a může všechno na světě. Během studia na střední škole se z ní stala, jak sama říká, party-žena, která nezkazí žádnou legraci, nechyběla na žádném mejdanu, dokázala pít nejdéle ze všech. Alkohol zabíral na všechny obavy a stesky dospívající dívky. Někdy byla schopna pít dlouho, celou dobu v mánii, jindy se propíjela do deprese a potom nešla do školy. Přestávala jíst, jídlo nahrazovala alkoholem a mamince se nesvěřovala. Po maturitě nastoupila na polytechnickou vysokou školu (obor cestovního ruchu) v Jihlavě. V tu dobu už pila hodně intenzivně, ale stále si myslela, že má vše pod kontrolou. Studium dokončila, ale táhlo ji to k herectví. Proto se přihlásila na DAMU v Praze. Tam se k pocitům méněcennosti ještě přidal pocit, že není dobrá herečka. A tak pila čím dál víc. Alkohol ji už výrazně ničil, trpěla úzkostmi, začala být agresivní. Po nějaké době práce v divadle se Lumíra začala do alkoholového opojení doslova propadat. Chodila opilá na zkoušky, přestávala si pamatovat text, pila už téměř celý den. Z divadla ji vyhodili, a kamarád režisér jí poradil, ať se jde léčit. Odhodlala se a zvládla to. Po léčbě si urovnala vztahy s lidmi kolem sebe a o svém těžkém období dnes otevřeně mluví.
