V dubnu 1975 zažila londýnská Fairfield Hall významný okamžik hudební historie. Legendární klavírista Arthur Rubinstein se vrátil do míst v Londýně, kde před třiašedesáti lety poprvé vystoupil před publikem. Nyní ve svých osmaosmdesáti je považován za žijící legendu stejné úrovně jako Rachmaninov či Stravinskij.
Rubinstein, který postupně ztrácel zrak, doufá, že zanechá trvalý odkaz: zahraje naposledy Chopina! Zvolil si jeho druhý klavírní koncert f moll, opus 21. Je to vystoupení bez publika, vyhrazené pouze televizním kamerám.
V německém dokumentu z volné programové řady Magické okamžiky hudby hovoří i sám klavírista, který žil v letech 1887–1982. O přístupu k životu soudí: „Lidi, kteří si myslí, že štěstí znamená pořád se smát, ládovat se dobrým steakem či kotletkou, chodit včas spát, a třeba i něco vyhrát v loterii – to je hloupost! Nic na tom není. To je nuda! Chce to kontrast! Jinak to není život! – Do života se musíš zakousnout! A brát ho přesně takový, jaký je".
