2021
Za řízení britsko-italského dirigenta Sira Antonia Pappana účinkuje v sólovém partu Beethovenova třetího klavírního koncertu c moll Igor Levit. Vynikající rusko-německý pianista, který je zároveň klimatickým aktivistou, debutoval se světoznámým symfonickým tělesem Concertgebouworkest již v dubnu 2018, nyní se k němu po třech letech vrací. Jak napsal nizozemský deník De Volkstrant, byl Levitův výkon při provedení Beethovenovy skladby sebejistý a inspirující. Toto Beethovenovo koncertantní dílo vytváří pro oba výkonné umělce dokonalé hudební prostředí.
V roce 1846 přikročil Robert Schumann k novému symfonickému dílu, v čase, kdy pronikl k hlubokým tajemstvím nového romantického slohu, jenž spojuje vlastní zákonitosti hudební architektury s představami mimohudebními, tak jak je známe ze symfonických básní Ference Liszta a programní hudby Hectora Berlioze. Mnohdy vyplývá hudební prvek Schumannovy II. symfonie C dur, opus 61 jako projev nikoliv orchestrálního charakteru, nýbrž jako spíše útvar klavírní melodiky, která je jen pro orchestrální potřebu přetvořena. Tím ovšem není řečeno, že by tato Schumannova symfonie ztratila na svém významu. Vyniká především svojí melodickou invencí a důmyslnou stavbou čtyřvěté hudební formy, v níž dovádivé scherzo je předsunuto před elegickou pomalou větu Adagio espressivo se silně kontrapunktickou stavbou střední části.
