Johann Strauss II.: Netopýr

Než se divák zahloubá do příběhu Straussova Netopýra, je dobré si uvědomit jeho prehistorii. Předtím než se zvedne opona, stalo se v minulosti toto: Gabriel von Eisenstein a jeho přítel, notář dr. Falke, byli jednou na jednom plese, oba v převleku – Eisenstein jako motýl a Falke jako netopýr. Netopýr dr. Falke byl nakonec velmi opilý, na čemž ostatně motýl Eisenstein nebyl zcela bez viny. A kromě toho nechal Eisenstein zcela bez zábran svého přítele ležet spícího pod stromem. Příštího rána pak musel Falke za posměchu kolemjdoucích ve svém netopýřím kostýmu jít domů. A od té doby pomýšlí na pomstu. Uplyne několik let, než se k ní naskytne ideální příležitost. A tou je ples u bohatého ruského šlechtice, knížete Orlovského.
Nová inscenace Netopýra Bavorské státní opery uvádí německou hvězdnou sopranistku Dianu Damrau (Rosalinde) a rakouského barytonistu Georga Nigela (Eisenstein) v hlavních rolích a Vladimíra Jurowského za dirigentským pultem. Australský režisér Barrie Kosky přichází s novým pohledem na tuto nejslavnější operetu a soustřeďuje se na její spíše hororovou stránku. Scéna se odehrává ve Vídni, městě zlatého věku operety, kde Netopýr /Die Fledermaus zažívá v roce 1874 svoji světovou premiéru v Divadle na Vídeňce.
Jako pomstu svému příteli Eisensteinovi uspořádá doktor Falke (Markus Brück) s knížetem Orlovským (Andrew Watts) povedenou taškařici. Markýz a rytíř, údajná maďarská hraběnka a začínající umělkyně (Katharina Konradiová) se setkávají na bujarém večírku. Skleničky cinkají, vztahy jsou napjaté, v ovzduší se vznášejí milostné city, ale také klam, příležitostné lhaní a především Straussovy líbezné melodie. Všichni si užívají společenské zábavy až do ranního kuropění a všichni také věří, že šťastni jsou ti, kteří zapomínají. Avšak Netopýrova pomsta se postupně stává noční můrou Gabriela von Eisensteina a mnoha dalších účastníků knížecího plesu. Společnost i celé město se protančí až k umně nastražené pasti.