„Skrjabinův klavírní koncert je skladatelovo rané dílo", říká dirigent filharmonického večera Jakub Hrůša a pokračuje: „Řídím ho ve svém životě poprvé a jsem rád, že ho provádím s Daniilem Trifonovem, protože on hraje tak, jako by v tu chvíli nepředváděl, co se naučil, ale jako by dílo v tu chvíli tvořil. To je vzácná vlastnost, protože to působí ještě autentičtěji na publikum. Vyznívá to tak, jako by se interpret zamyslel a teď něco přednesl, co předtím ještě nikdo neslyšel".
Josef Suk začal pětivětou smuteční symfonii c moll Asrael, opus 27 komponovat na začátku roku 1905, asi osm měsíců po smrti svého tchána Antonína Dvořáka. Skladbu nazval podle anděla smrti, který má v islámu a v některých židovských tradicích jméno Azrael (Asrael). O necelého půl roku později, když dokončil skici prvních tří vět, zemřela v pouhých sedmadvaceti letech jeho manželka, Dvořákova dcera Otilie. Suk se ke kompozici dokázal vrátit až po roce; nepřipojil oslavnou závěrečnou větu, jíž mělo dílo jakožto vzpomínka na Dvořákův život a tvorbu původně končit, nýbrž dvě pomalé věty, reflektující smrt, ztrátu, odloučení, bolest a smíření.
Partituru dokončil 4. října 1906, skladbu věnoval „vznešené památce Dvořákově a Otilčině".
Symfonie měla premiéru 3. února 1907 pod vedením Karla Kovařovice v pražském Národním divadle. Koncertními mistry orchestru ND byli Sukovi spoluhráči v Českém kvartetu Karel Hoffmann a Jiří Herold.
„Josef Suk je pro mě celoživotní hudební láskou", dodává Hrůša. „Co jsem Asrael začal dirigovat, poprvé na absolutoriu, tehdy mi bylo 23 roků, všichni se divili, proč si volím tak vážné téma. Už tehdy to pro mě bylo vysněné dílo, celé završení působí na mne opravdu silně. Kdybych nebyl při dirigování tolik zaměstnán na pódiu, tak jako posluchač mám vždy slzy v očích a dalo by se říci husí kůži. A to je znamení neobyčejné síly této smuteční symfonie".
