Grace Bumbry v roli Carmen

O nezapomenutelné divě v titulní roli nejproslulejší Bizetovy francouzské opery, jejíž 150. výročí světové premiéry (3. 3. 1875) si v těchto dnech připomínáme. Režie Dag Freyer
Kariéra Grace Bumbry byla jako z pohádky: Poté, co jí byl odepřen vstup na Hudební institut v St. Louis kvůli rasové diskriminaci, přestože vyhrála stipendium v konkurzu a prestižní rozhlasovou soutěž. Nenechala se odradit, vzdorovala všem překážkám a zvítězila. Její mezinárodní průlomová role přišla v Bayreuthu, kdy si ji režisér Wieland Wagner vybral do své opery Tannhäuser. Zpočátku byla ze strany kritiky přijímána s rozpaky, ale diváci začali Bumbry oslavovat jako „Černou Venuši“. Za vše mluví nejméně 40 opon po každém představení.
Bizetova Carmen se později stala jednou z jejích hlavních rolí. Pod taktovkou Herberta von Karajana posunula své vokální a divadelní schopnosti do ještě větších výšin. Síla jejího hlasu, její temperament a brilantní výkony inspirovaly další zpěvačky pro tuto roli. Mnohé dosáhly velkých výšin, ale Grace Bumbry všechny zastínila. Její Carmen byla jedním z nejkrásnějších magických okamžiků hudby i světového operního jeviště. Byla také zlomovým bodem v jejím profesionálním životě, časem osobních obětí, které ji přivedly k přechodu od mezzosopránu k sopránu.
Nejlepší kamarádka Grace Bumbry z dětství Felicia Weathersová popisuje kontrasty mezi rolí Carmen a životem pěvkyně mimo jeviště. Dramatická sopranistka Anna Tomowa-Sintow, sama jedna z operních veličin, vysvětluje, v čem je její interpretace Carmen tak jedinečná. Pro francouzskou mezzosopranistku Clémentine Margaineovou, která sama Carmen mnohokrát zpívala, je Grace Bumbry obrovským vzorem. Umělecký ředitel milánské Scaly Dominique Meyer se ohlíží za dlouhodobou spoluprací s umělkyní a nevšedním přátelstvím. Pěvecký kouč David Lee Brewer hodnotí její kariéru přímo v prostředí jejího bývalého vídeňského bytu krátce předtím, než byly všechny věcné památky na zpěvačku navždy rozebrány.
Velká díla si vybírají své oběti, často dost nemilosrdně a nespravedlivě. Bylo tomu tak v případě Georgese Bizeta, který skonal tři měsíce po uvedení Carmen v pouhých šestatřiceti letech s trpkým pocitem, že je zcela neúspěšným skladatelem. Paradox dějin prokázal, že jeho malověrnost byla nejen lichá, ale že tato opera, za níž ho vláčel v blátě tehdejší francouzský tisk pro údajnou nemorálnost, je dnes nejhranějším hudebně dramatickým dílem vůbec. Světová premiéra díla se uskutečnila 3. března 1875 s mluvenými dialogy a tato veskrze tragická zpěvohra nesla podtitul opéra comique o čtyřech dějstvích, což vyplývalo z historického kontextu tohoto žánru.