F. Mendelssohn-Bartholdy: Koncert pro housle a orchestr e moll op. 64

Koncert e moll F. Mendelssohna-Bartholdyho (*3. 2. 1809 – †4. 11. 1847) patří k základnímu repertoáru každého sólového houslisty. Samozřejmost hudby, její bezpečná stavba, přirozený tok ušlechtilých melodií, desítky krásných nápadů melodických, harmonických i koncepčních nedává tušit, že na rozdíl od jiných Mendelssohnových děl vznikalo toto relativně dlouho, totiž šest let, a těžce.
Zmiňovaná samozřejmost Mendelssohnovy hudby je příčinou toho, že se tu a tam setkáme s jejím odsuzováním: Prý je to příliš povrchní autorská výpověď, utvářená podle zavedených modelů. Výtky povrchnosti a běžnosti nebyly jedinými, kterých se Mendelssohnovu kompozičnímu dílu dostalo. Jako až nezdravý introvert se Mendelssohn jen stěží vymaňoval z deprese, kterou mu v osmatřiceti letech způsobila smrt sestry Fanny, taktéž nadané skladatelky. Pár měsíců po tomto otřesu na sérii infarktů sám zemřel. Posluchačská a interpretační obliba Mendelssohnovy hudby je trvalá. Hůře tomu bylo ve skladatelově vlasti po zavedení takzvaných norimberských zákonů. Pro židovský původ musel autor (ač pokřtěn) zmizet z repertoáru, jeho socha v Lipsku byla odstraněna. Dnes se Mendelssohn vrátil samozřejmě na místo, které mu patří – jde o jednoho z klasiků vážné hudby, jehož díla jsou neustále provozována.
Josef Suk (*8. 8. 1929 – †7. 7. 2011) byl vynikající český houslový virtuos. Narodil se v rodině inženýra Josefa Suka, majitele cukrovaru a amatérského houslisty a byl rovněž vnukem skladatele Josefa Suka a pravnukem Antonína Dvořáka. Jeho hra se vyznačovala nádherným, plným, sytým tónem, křišťálově čistou intonací a stylovou interpretací. Potvrzuje to i svou interpretací této skladby.