Příběh komediálně laděného „filmu v přímém přenosu“ Spálený v mé hlavě se odehrává v listopadových dnech roku 1989 v bytě rodiny Červenkových v Brně. Otec (T. Sagher) je zapáleným komunistou a zaměstnancem Československých státních drah, matka (P. Vitázková) pracuje už od vyučení v masně. Jiřina Červenková (K. Daňhelová) je jejich třicetiletá dcera. Nemá partnera, pracuje jako pošťačka, nedbá příliš o svůj zevnějšek a zbožňuje písničky Petra Spáleného. Její pokoj vypadá jako zpěvákovo muzeum – spousty gramodesek, výstřižků, velikých plakátů a autogramů. Celý život se Jiřina musela podvolovat vůli rodičů, a nezměnilo se to ani v dospělosti. Snáší neustálé poznámky ke svému chování, ke svému vzhledu, ke svým rozhodnutím, která stejně vždy nakonec musí změnit „ku prospěchu rodiny“. Je často zpovídána, vyslýchána a nejčastěji dostává od otce rady, jak fungují vztahy mezi muži a ženami. Nálady jejího otce se prudce zhoršují kvůli probíhající sametové revoluci, a eskaluje tak i jeho touha řídit Jiřině život. Jak něco řídit ví totiž jako strojvedoucí nejlépe! Dochází mu trpělivost a své dceři přivede jednoho dne domů hned tři nápadníky! A protože má Jiřina ráda Petra Spáleného, dovede jí rovnou tři kníraté muže, které nikdy předtím neviděla. Dušan (R. Širila) je mladý, oplzlý inženýr, Juraj (J. Michalov) je kulturista ze Žiliny a Milan (J. Mazák) je otcův pětašedesátiletý pracovník z ČSD. Dokáže se Jiřina vzepřít svému otci stejně, jako se bouří lidé v ulicích Brna, kde probíhají demonstrace a generální stávka? Dokáže se jednou matka postavit za dceru a vzepřít se manželovi? A mělo by se otci konečně přiznat, že jeho dcera už dávno partnera má? I o tom budou moct spolu s postavami rozhodovat diváci prostřednictvím sociálních sítí.
