Když počátkem roku 1856 vydal sedmatřicetiletý I. S. Turgeněv román Rudin, měl již za sebou bohatou a úspěšnou literární činnost. V hlavní postavě románu, Rudinovi, vylíčil hrdinu třicátých let 19. století a soudí v něm neschopnost přizpůsobit se životu, pasivitu, neúměrnou převahu reflexe nad schopností vidět a chápat skutečnost, pranýřuje plané nadšení a frázovitost. Rudin bytostně touží změnit svět k lepšímu, ale nedokáže proměnit slova v činy.
Na jedné ruské vsi žije společnost statkářů a šlechticů svým tradičním, ospalým způsobem. Společně trávené chvíle v salonech u nezajímavé konverzace se změní příchodem mladého Rudina (V. Kratina), který všechny svými názory ovlivní, a některé i oslní. Zvláště mladou dceru statkářky Lasunské Natálii (Z. Adamovská), kterou tajně miluje Volyncev (Z. Žák), bratr vdovy Lipinové (E. Balzerová). Ta má také tajného ctitele, pracovitého, leč málomluvného Ležněva (V. Helšus). Objevil se náhle a změnil jejich životy...
