Polka je společenský tanec ve dvoučtvrtečním taktu, který vznikl okolo roku 1830 v Čechách. Stejným výrazem se označuje i hudební skladba v jeho rytmu.
O vzniku polky není zcela jasno, podle národopisce Čeňka Zíbrta polku vymyslela k písni Strejček Nimra děvečka Anna Chadimová (1805–1884), když sloužila v Kostelci nad Labem u měšťana Klášterského. Podle jiných pramenů jde ovšem pouze o velmi nepravděpodobnou legendu.
Původně se tento tanec jmenoval maděra, ale podle svého polovičního rytmu byl přejmenován na půlka. Tento název se později změnil na polka, patrně jako výraz sympatií k národně utlačovaným Polákům po povstání v roce 1830 proti ruské nadvládě.
Podle jiného pramene však na počest polské zpěvačky Esmeraldy. Autorem polky Esmeralda i vůbec první tištěné polky je František Matěj Hilmar, který zkomponoval i některé další, například Prachovská a Anenská.
Po svém vzniku se tanec velmi rychle rozšířil a již v roce 1840 se polka celkem běžně hrála ve Vídni. Do Prahy uchvácené rytmem polky zavítal i Johann Strauss starší, který pak sám složil několik skladeb v rytmu polky. K známým autorům polek patřil především Bedřich Smetana, který její dovádivý rytmus úspěšně využil k uzavření prvního dějství své nejznámější opery Prodaná nevěsta.
