1992, 116 min
Snímek Piano byl jedním z nejúspěšnějších filmů roku 1993. Překvapil kritiku i diváky originálním ztvárněním tématu milostného trojúhelníku. Příběh, inspirovaný dobovými fotografiemi a záměrně upomínající na tvorbu Emily Brontëové a Emily Dickinsonové, se odehrává na Novém Zélandu v roce 1870, v období končících střetů Britů s domorodými Maory. Sem, do nehostinného prostředí bělošských osadníků přijíždí z Anglie za novým mužem němá Ada s nemanželskou dcerkou Florou. Přiváží s sebou milovaný klavír, bez nějž nemůže existovat. Zvláštní, uzavřená a oduševnělá žena se neshodne se svým obchodnickým manželem Stewartem, postupně však podléhá jemnému nátlaku jiného muže...
Campionová citlivě a vyzrále pracuje se všemi složkami filmového vyprávění, přičemž klade důraz na neobvyklou atmosféru. Příroda je vůči bílým osadníkům krajně nepřátelská, neustále prší a všude je spousta bahna. Moře je stále bouřlivé, husté stromy jsou jen obtížně prostupné. Vztahy mezi jednotlivými postavami jsou nejednoznačné a jejich charaktery obtížně definovatelné.
Strhující výkon podává Holly Hunterová, která za něj byla odměněna Oscarem, Cenou za nejlepší herecký výkon na MFF v Cannes a Zlatým glóbem. Film jako takový získal celkem tři Oscary, Zlatou palmu na MFF v Cannes, tři ceny newyorských filmových kritiků a jedenáct australských filmových cen.
Režisérka Jane Campionová (nar. 1955 v novozélandském Wellingtonu) vystudovala antropologii a malířství, režijní práci se věnuje od počátku osmdesátých let. Za svůj krátký film Slupka (Peel) získala Zlatou palmu na MFF v Cannes. Její filmová dramatizace životních osudů novozélandské spisovatelky Janet Frameové Anděl u mého stolu (1990) byla na MFF v Benátkách oceněna Stříbrným lvem.
