2000, 127 min
Kdo je, nebo co symbolizuje postava Otesánka? To je základní otázka po smyslu tohoto filmu. Je Otesánek personifikací přírody, která nemá humanistické zábrany, která je naší láskou, přítelem ale i vrahem? Nebo je Otesánek naše temné nevědomí, které nás ovládá, ale i ničí, a s kterým dokážou komunikovat pouze děti a blázni? Možná obojí dohromady. Režisér Jan Švankmajer o svém filmu říká: Jak víme, lidové pohádky jsou převyprávěné staré mýty. Jaký mýtus je ukryt v pohádce o Otesánkovi? Bezdětní manželé se vzepřou svému osudu a dítě si na přírodě vyvzdorují. Doslova jí vyrvou její tajemství zrození. Za tuto vzpouru proti přírodě pak hořce pykají, ale nejen oni, ale i jejich okolí. Jak vidíme, dostali jsme se do bezprostřední blízkosti jednomu ze základních mýtů této civilizace: mýtu o Adamovi a Evě nebo chcete-li analogickému mýtu o Faustovi. Myslím, že teď po přečtení lidského genomu tyto mýty nabývají na zvláštní aktuálnosti.
