Neviditelné

Citlivá a empatická komedie vypráví o čtyřech pracovnicích, které se v denním centru na předměstí francouzského města snaží pomoci ženám ve složité životní situaci. Když má být centrum kvůli úřednímu rozhodnutí uzavřeno, jeho zaměstnankyně se nevzdávají a berou situaci do vlastních rukou. Od teď udělají vše pro to, aby svým návštěvnicím pomohly postavit se znovu na vlastní nohy, i když to bude znamenat porušení spousty pravidel. Někdy je totiž potřeba spojit síly, postavit se problémům čelem a jít štěstí naproti! Vnímavý snímek plný humoru, naděje a autentických hereckých výkonů ukazuje, že za každým „neviditelným“ člověkem z okraje společnosti stojí silný příběh a že s pomocí a podporou ostatních lze překonat i ty nejtěžší překážky.
Režisér o filmu říká: "Věděl jsem, že se do tohoto světa musím plně ponořit, abych ho pochopil a dokázal ho co nejvěrněji zachytit. Více než rok jsem se setkával se ženami bez domova v různých útulcích po celé Francii a zároveň jsem mluvil i se sociálními pracovnicemi (tedy převážně také se ženami), abych se seznámil s jejich profesí. Brzy mi došlo, že bych se chtěl zaměřit na dvě kategorie žen, které jsou „neviditelné“ jak v naší společnosti (sociální pracovnice a ženy, jimž chybí střecha nad hlavou), tak v jejich každodenních interakcích.
Toto prostředí mě zcela pohltilo a já chtěl v plném světle ukázat, jak drsné a násilnické je. Proto se první verze scénáře podobala spíše sociální kronice. Byl jsem tím tématem natolik posedlý, že jsem sice jako občan začal zpochybňovat svá přesvědčení a zásady, ale zároveň jsem si nedokázal držet od jádra tématu jistý odstup.
Brzy jsme si s producentkou uvědomili, že kdybychom jen převedli realitu na plátno, film by nepřišel s ničím. Přemýšlel jsem, jak bych já sám mohl přispět ke snaze konečně tyto „neviditelné“ ženy... zviditelnit.
Chtěl jsem natočit film plný světla a naděje, zaměřený na úzkou skupinu, její soudržnost a vzájemnou podporu tváří v tvář nepřízni osudu. Už jen z úcty k těm ženám, které si často dělají legraci samy ze sebe a odmítají jakoukoli sebelítost, jsem chtěl, aby se s nimi diváci ponořili do světa plného obtíží a nejistoty. Nicméně jsem ho chtěl ukázat prostřednictvím komických a dojemných situací. Musel jsem postavy rozvinout v celé jejich komplexnosti bez skepse i bez soucitu a zůstat při tom věrný skutečným ženám, které jsem potkal."