Švankmajerova černobílá obrazová koláž zachycuje místo, které je samo o sobě poněkud mrazivé a nebylo jej třeba zvlášť filmařsky dotvářet – kostnici v kostele Všech svatých v Sedlci u Kutné Hory, založenou roku 1870. Sedmdesát tisíc lidských koster, většinou obětí epidemie černého moru z roku 1318, upravených řezbářem Františkem Rintem do zvláštních ornamentů se ve filmu objevuje v ironickém kontrapunktu s komentářem průvodkyně mimo obraz. Jeho záznam byl pořízen při návštěvě dětí, a filmu tak dodává absurdní nádech surreálna.
