1937, 88 min
Drama (1937). Penelopa Psychologické drama osamělé ženy, která dvacet let čeká na návrat svého manžela a syna z Ameriky. Film, jehož název symbolicky připomíná antickou báj, natočil slovenský režisér Štefan Uher podle románového cyklu Alfonze Bednára Za hrst drobných. Osamělá venkovská žena dvacet let čeká na návrat svého manžela a syna z Ameriky, kam odjeli za prací. Svou odvahou a vírou zaujme mladou restauratérku Evu Kamenickou, která se spolu s dcerou rozhodne opustit svého sobeckého manžela a začít nový život po boku sympatického muže. Vesničanka Malovcová věrně čeká – stejně jako kdysi Penelopa – dvacet let na svého manžela a syna, kteří odjeli za prací do Ameriky. Svou vírou a mravní silou zapůsobí na mladou restaurátorku Evu Kamenickou, která se rozhodne opustit sobeckého manžela a najde i s dcerkou Mimou nový, lepší a poctivější život po boku sympatického tajemníka MNV Viktora Kuzmy. Film vychází z mytického pozadí příběhu Penelopy, manželky řeckého hrdiny Odyssea, který po skončení trojské války putoval dvacet let domů. Zároveň však ve složité kompozici hledá jak trvalé morální hodnoty, tak spojení mezi minulostí a současností. * Něžný barbar Žil a tvořil za tři, jen umřít musel sám za sebe. Svérázný kreslíř a grafik je jedním z pražských intelektuálů, kteří si v padesátých letech místo souhlasu s tehdejším krutým komunistickým režimem vybrali raději bohémský způsob života na okraji společnosti. Jeho nejbližšími přáteli jsou Doktor, pracující ve sběrných surovinách, a filozof Egon, se kterými se nejčastěji setkává v libeňském automatu Svět. Nejnovějším Boudníkovým počinem je výstava jeho grafik v tovární hale v ČKD, kterou blahosklonně povolil tamní soudruh. Vladimír na „vernisáži“ předvede kousek, při kterém se téměř nechá rozdrtit bucharem, což samozřejmě těžce nese jeho milenka Tereza. Vladimír se ostatně často pohybuje na hraně mezi životem a smrtí. Se svými přáteli se střídavě hádá a pak usmiřuje, pokouší se objasnit světu vlastní výtvarný styl explosionalismus nebo aspoň přimět lidi, aby někdy popustili uzdu vlastní fantazii. To vše až do doby, než „z hráze přítomnosti po hlavě skočí do srdce věčnosti…“ * Lidé na kře Příběh o hledání vlastní cesty ke štěstí v mistrovském filmovém přepisu stejnojmenné divadelní hry Viléma Wernera. V období hospodářské krize rodinu penzionovaného středoškolského profesora postihly vážné existenční starosti. Starý muž, který ctí obecné pojetí morálky a etiky a odmítá se smiřovat s moderními novotami, nechápe nové poměry a jeho dospělé děti, které jsou jejich nositeli, si hledají vlastní cestu za štěstím a životním úspěchem.
