1960, 101 min
Sladký čas Kalimagdory, Přátelé bermudského trojúhelníku, Vyšší princip. Válečné drama (1960). * Sladký čas Kalimagdory Poetický příběh člověka, který nežije podle času, jak si jej rozdělili lidé, ale podle ročního koloběhu přírody. Na jaře je téměř dítětem, v létě dospívá největšího rozkvětu mužných sil, s podzimem se dostavilo ochabnutí a zimu prospává v zapadlé salaši. Sladký čas Kalimagdory je jediný celovečerní film exilového režiséra Leopolda Laholy, který v roku 1968 natočil na Slovensku. Je to lyrický příběh o člověku, jehož život je obrazem ročního, stále se opakujícího přírodního cyklu. S příchodem jara se opět stává dítětem, v létě dospívá v muže a během podzimu, období počátku stáří, pomalu ztrácí energii. Na zimu se nakonec uchýlí daleko od civilizace, do odlehlé pastýřské chýše, kde spí až do příchodu nového roku a s ním i svého znovuzrození. Film je adaptací fantasy románu českého spisovatele Jana Weisse Spáč ve zvěrokruhu z roku 1937 a vznikl ve slovensko-německé koprodukci. Utopický příběh Jonáše, který každou zimu prospí a vždy od jara do podzimu prožívá lidský život od dětství až do stáří, se Leopold Lahola rozhodl realizovat na Slovensku po 18 letech emigrace. Film se natáčel v Bratislavě, Budapešti a Salcburku. Premiéry svého nového filmu se však nedožil, v lednu 1968 při dokončování filmu nečekaně zemřel. Postavu Jonáše ztvárnil německý divadelní a televizní herec Rüdiger Bahr, pro kterého byl Sladký čas Kalimagdory filmovým debutem. * Přátelé bermudského trojúhelníku Tři povídky o tom, jak mizí lidé a věci. Trojici humorných sci-fi povídek debutujících režisérů sjednocuje myšlenka, že bermudský trojúhelník s tajemnými úkazy se začal přesouvat a lze jej vystopovat kdekoli na světě, včetně českého a slovenského území. I tady totiž dochází k nevysvětlitelným přesunům v prostoru a čase. Na VIII. světovém kongresu Přátel bermudského trojúhelníku vystoupí docent Kadeřábek s novou hypotézou: trojúhelník s výskytem záhadných úkazů se stěhuje. Své tvrzení dokládá třemi příklady mimořádných přesunů v prostoru a čase, z čehož vznikají tři filmové povídky - Tramvaj do Poděbrad, Expres do Bratislavy, Linka do Prahy. 1. Tramvaj do Poděbrad. Tramvaj putující noční Prahou se v závěru ocitá v Poděbradech. Řidiče Arnošta opět přemluví, aby vzal službu. V jeho tramvaji putující noční Prahou je spousta zajímavých lidí. Nakonec zbude jen děda, zpěvák a lupič, který tasí pistoli a nutí řidiče jet. A tramvaj se po delší jízdě ocitne v Poděbradech, kde ani nejsou koleje. 2. Expres do Bratislavy. Dosud neúplatný a poctivý úředník, jehož práce je sabotována nečinností party údržbářů, se při cestě do práce přenese i se svou škodovkou z pražského Mánesova mostu do Bratislavy. Když vědci odmítnou uznat jeho zvláštní schopnosti, využije je po svém - zakoupí mikrobus a začne provozovat superexpres Praha - Bratislava. 3. Linka do Prahy. Na palubě letadla Bratislava - Praha se objeví Galileo Galilei a pronese svou legendární větu „Eppur si muove!“. Cestující postupně z konformismu popírají existenci záhadné události a chtějí vše ututlat. Mladý fotograf žádá cestující, aby o události vypovídali, jenže nikdo nechce a každý má pro to své důvody. * Vyšší princip Oceňovaný český film se strhujícími hereckými výkony natočil Jiří Krejčík podle povídky Jana Drdy ze sbírky Němá barikáda. Slavné české okupační drama o zradě, kolaboraci a především o morální odpovědnosti jednotlivce, se odehrává v roku 1942 na malém městě v době začínající heydrichiády. Sledujeme osud tří nevinných maturantů, kteří se stanou obětí msty. Za nevinný žertík karikování portrétu Reinharda Heydricha, zavražděného zastupujícího říšského protektora, jsou po udání spolužákem popraveni tři studenti maturitního ročníku. Starý profesor latiny projeví veřejně nesouhlas s tímto nelidským činem a musí také nést následky, když pronese klíčovou větu: „Z vyššího principu mravního není vražda na tyranu zločinem.“ Červen roku 1942. Na následky atentátu umírá zastupující říšský protektor Heydrich a v protektorátu Čechy a Morava vypukl nacistický teror. Studenti oktávy maloměstského gymnázia politice nevěnují pozornost, daleko důležitější jsou pro ně maturitní písemky. Oktaván Ryšánek přimaluje na Heydrichovu fotografii kníry, spolužáci se smějí, Havelka je však varuje před provokováním a zmačkané noviny vyhodí. Jana Skálová požádá svého nadaného spolužáka Ryšánka o pomoc při doučování latiny a mezi mladými lidmi se rodí křehká láska. Syn místního kolaboranta Zajíček není pro špatný prospěch připuštěn k maturitě. Ze msty udá tři své spolužáky Ryšánka, Havelku a Moučku na gestapu a přiloží pomalované noviny. Třídní profesor oktávy Málek je starý muž, žijící ve světě antických klasiků. Zatčení tří studentů jím však otřese a profesor za ně statečně intervenuje u místního velitele gestapa. Přes nacistovy sliby jsou chlapci pro „schvalování atentátu“ popraveni. Učitel má čin studentů odsoudit, místo toho před celou třídou nazve jejich popravu vraždou. Režiséra Jiřího Krejčíka povídka zaujala již v roce 1945, kdy byla publikována v novinách. Její filmový tvar prošel řadou variant. Až teprve ve spolupráci s autorem povídky se podařilo vytvořit scénář, jehož realizací vzniklo strhující filmové drama, které dodnes patří k tomu nejlepšímu, co bylo v 60. letech u nás natočeno. Díky skvěle vystavěnému příběhu a hereckým výkonům je film dodnes jedním z nejpopulárnějších českých titulů vyrovnávající se s nacismem.
