Django

Vyprahlou pustinou se pomalu táhne cizinec v jasně modré uniformě seveřanů a se sedlem na zádech za sebou vleče těžkou rakev. První záběr legendárního westernu Sergia Corbucciho společně s úvodní písní odvypráví během pár minut vše, co divák o hlavním hrdinovi potřebuje vědět. Django (Franco Nero ve své průlomové roli) se jako veterán občanské války vrací domů, přičemž mu kromě pomsty nezbylo už vůbec nic. Cestou stane svědkem lynčování mladé ženy a rozhodne se jí před muži majora Jacksona zachránit. Oba pak dorazí do liduprázdného města, kde zůstává v provozu jediný hostinec s několika nevěstkami. Hospodský má totiž dohodu jak s rudými kápěmi majora Jacksona, tak s mexickými bandity – oběma stranám platí drahé výpalné. Příchod Djanga ovšem narušil křehkou rovnováhu a ohrožuje všechny zúčastněné.
Ústřední zápletka o záhadném cizinci, který proti sobě pošle dva válčící klany, aby pak z města odešel středem překračujíc mrtvoly z obou táborů, se nápadně podobá filmu Pro hrst dolarů (1964) Sergia Leoneho. Corbucci i Leone se totiž inspirovali dějem samurajského filmu Ochránce (1961) od Akiry Kurosawy a to dokonce do takové míry, že oba spaghetti westerny si vysloužily titul neoficiálního remaku japonského snímku. Na úspěch Djanga (1966) se pak alespoň svým názvem snažilo navázat několik desítek pokračování, ovšem skutečný druhý díl s Francem Nerem vstoupil na plátna kin až v roce 1987 a fanoušky spíše zklamal. Kultovní western silně ovlivnil i režiséra Quentina Tarantina, který na něj odkazoval v několika svých filmech, jednou i samotným jménem hrdiny v neowesternu Nespoutaný Django z roku 2012.