1962, 164 min
Čtyřnásobný nositel Pulitzerovy ceny a nositel Nobelovy ceny za literaturu Eugene O'Neill (1888–1953) bývá považován za otce amerického moderního dramatu. Ve své tvorbě nejčastěji reflektoval v různých variacích téma rozkladu rodinných vztahů a hodnot s tragickým vyústěním. V celém jeho díle také můžeme zaznamenat autobiografické prvky, které odrážely jeho komplikovaný osobní život. O'Neillovo dílo se definitivně završilo až po jeho smrti, kdy byly publikovány jeho poslední hry. Tou nejosobnější a nejvýznamnější byla Cesta dlouhým dnem do noci. Autor během svého života dlouho bránil jejímu uvedení, protože v ní kromě sebe nelítostně vypodobnil vlastní rodiče a bratra. Jak sám uvedl, jednalo se o drama psané slzami a krví. V psychologickém dramatu sice pozměnil jména hlavních postav, ale základní předobrazy postav – matka závislá na morfinu, zahořklý lakomý otec i výbušný bratr a jeho alkoholismus odpovídaly skutečnosti. Nekompromisní umělecká výpověď o vlastní rodině představuje dodnes jedno z vrcholných děl autobiografického žánru.
Ačkoliv si Eugene O'Neill přál, aby byla hra publikována až čtvrt století po jeho smrti, dočkala se uvedení již v roce 1956 na divadelních prknech ve Stockholmu a následně na Broadwayi. Náročnou látku zfilmoval o šest let později hollywoodský klasik Sidney Lumet. Jako matka závislá na morfinu ve filmu zazářila hvězdná Katharine Hepburnová, která byla za svůj výkon po zásluze nominována na Oscara. Děj je zhuštěn do jediného srpnového dne v roce 1912 a odehrává se na letním rodinném sídle, kde tráví závěr léta manželé Tyroneovi se svými dvěma dospělými syny. Zdánlivá dovolenková idyla se rozplyne během jediného odpoledne a vyústí v úplný rozklad celé rodiny. Všichni čtyři se snaží o vzájemné pochopení, jenže se jen čím dál víc utápí v dávných křivdách, výčitkách a hádkách. Nadcházející soumrak a padající mlha značí osud celé rodiny, pro niž osobní sebedestrukce představuje jedinou možnou úlevu.
