Bezva ženská na krku

Eliška Vomáčková se právě chystá s manželem Pavlem na dovolenou k moři, na kterou se moc těší, když jí muž oznámí, že čeká dítě se sestrou ze své ordinace a potřeboval by se rozvést. Šok je to sice pořádný, ale s pomocí švagrové a své přítelkyně se z něj Eliška oklepe vcelku brzy a učiní závažné rozhodnutí: postaví se na vlastní nohy a začne docela od začátku. Přijme místo učitelky v malé vesnici, přestože nikdy neučila a pečlivě se starala o domácnost a manžela… Místní starosta Standa Bouda ale obecní byt, do něhož se měla nastěhovat, musel narychlo přidělit početné rodině Štětkových, které vyhořel dům. A tak se Eliška musí spokojit s domkem na hřbitově, v němž už bydlí nevrlý samotář, který pracuje jako hrobník. Božíček je naprosto zdrcený představou, že bude sdílet domek se ženou, a také Elišku nepořádek v domě a Božíčkovo nerudné až hrubiánské chování odpuzuje. Přesto se snaží se vším vyrovnat a těší se na děti. Její pokoj je pěkný, Božíček ovšem nezapomene připomenout, že býval kdysi márnicí. První večer jí pod pokrývku položí věnec s nápisem „Odpočívej v pokoji“. Zděšená Eliška se dozvídá drby: prý Božíček kdysi uškrtil vlastní ženu i s jejím milencem a ještě předtím ji znásilnil. Dostal za to 11 let. To Elišku zneklidní ještě víc. Brzy zjistí, že život na malé vesnici je něco docela jiného než ve městě. Problém s nákupy se jí snaží usnadnit energický starosta, když jí přiveze brambory, které v obchodě nejsou, protože každý si je tu pěstuje sám. Třída ve škole, kterou zakládal starostův dědeček za přítomnosti samotného prezidenta Masaryka, je pěkně vyzdobená, dětí je ale pomálu. Sourozenci Trnkovi, kteří žijí na samotě, jaksi chybí prakticky neustále. Jinak se ale vesničané snaží Elišce pomáhat a chovají se k ní mile. Božíček horlivě pomáhá Štětkům opravit jejich vyhořelý dům, aby se Elišky co nejdříve zbavil. Ta se účastní svátku pálení čarodějnic a tehdy jí poprvé nerudný Božíček pomůže s výrobou letadélka, které si pak Eliška sama pomaluje. Místní myslivec ale náhle začne po Božíčkovi střílet; ten totiž často dalekohledem sleduje jeho manželku. Božíček spadne z posedu a nepříjemně se zraní na paži. Eliška ho nutí zajít k lékaři, což se jí nakonec podaří. Lékařka, Eliščina švagrová a sestra jejího stále ještě manžela, si chce s přítelkyní pořídit dítě a hledají vhodného dárce spermatu. To se ale Elišce vůbec nelíbí. Právě když se oba spolubydlící začnou pomalu sbližovat, přijede Pavel: sestřička vůbec těhotná nebyla, oklamala ho. Eliška s ním ale odjet nechce. Proto jí za zády a s pomocí jakéhosi přítele poštve na místní školu a na starostu školní inspekci… Eliška a Božíček spolu stráví první noc a učitelka se dozvídá, že žádnou manželku nezabil, naopak, miloval ji a kvůli jejím nehorázným finančním nárokům se dopustil zpronevěry. Je vystudovaný stavební inženýr. Jeho syn s manželkou svým dvěma dětem – jeho vnoučatům – namluvili, že dědeček zemřel, a oni nosí na jeho „hrob“ květiny. Eliška se snaží Božíčka přesvědčit, aby jim všechno vysvětlil: hajný totiž neví, že je jeho syn a nenávidí ho, protože si myslí, že mu pálí za ženou… Božíček nakonec poslechne a s rodinou dá vše do pořádku. To už se ale na Pavlovo udání dostaví inspektor, a zatímco se zprvu zdá, že starosta vše zachránil, když přivezl ze samoty dvě děti chybějící do počtu deseti, který je nutný proto, aby mohla jednotřídka fungovat, nakonec se vše provalí a škola je uzavřena. Eliška, která už bydlí v nájemním bytě a stýská se jí po Božíčkovi, což je ostatně oboustranné, se chystá odjet. Přijede pro ni namyšlený Pavel, na posední chvíli je ale zastaví Božíček a vesničané, kteří nechtějí přijít o paní učitelku. Vždyť do školy mohou začít chodit i starostova bystrá vnoučata a počet bude zase správný. Jestliže Eliška přece jen maličko váhá, když si má mezi oběma muži vybrat, informace o tom, jak je Pavel sprostě udal a podvedl, rozhodne definitivně: zůstane ve vesnici…