1959, 204 min
Judejský kníže Juda Ben Hur se po letech setkává se svým přítelem z dětství Messalou, který se vrací do Jeruzaléma jako římský tribun. Někdejší přátelství však přehluší konflikt římské nadvlády a judejské touhy po nezávislosti. Pod záminkou útoku na nového správce je Ben Hur prodán do otroctví a jeho matka a sestra uvrženy do žaláře. Ben Hur stráví několik let jako veslař na římské galéře. Při námořní bitvě s piráty je jeho loď potopena, ale podaří se mu přežít, a navíc zachránit i římského konzula Quinta Arria, který ho odveze do Říma a přijme za vlastního. Ben Hur se stane jedním z nejlepších vozatajů v římské aréně, ale on i jeho adoptivní otec vědí, že dříve nebo později se musí vydat do Jeruzaléma. Quintus Arrius mu v návratu nebrání, i když ví, že už ho asi nikdy neuvidí...
Jeden z nejvýše ceněných filmů všech dob Ben Hur získal celkem 11 Oscarů (nejlepší film, režie, herec v hlavní roli – Charlton Heston, herec ve vedlejší roli – Hugh Griffith, barevná kamera, střih, hudba, barevná výprava, barevné kostýmy, zvuk, zvláštní efekty) a ještě jednu nominaci (scénář podle předlohy). Počtem zlatých sošek vytvořil Ben Hur rekord, který zatím nebyl překonán, pouze vyrovnán snímky Titanic a Pán prstenů: Návrat krále.
Stejnojmenná předloha generála Lewa Wallace s podtitulem Vyprávění o Kristu, která poprvé vyšla v roce 1880, se během několika let stala bestsellerem. Ještě v 19. století století byla zdramatizována a s velkým úspěchem předváděna na amerických jevištích. V roce 1907 byla poprvé zfilmována režisérem Sidneyem Olcottem jako poměrně primitivní dílko o délce necelých 15 minut. V době největšího rozkvětu němé kinematografie byl Ben Hur natočen podruhé. Velkolepá produkce, pronásledovaná při natáčení spoustou potíží, se do kin dostala v roce 1926. Snímek režíroval jeden z předních tvůrců tehdejší doby Fred Niblo, akční scény (námořní bitva, závod čtyřspřeží) inscenoval B. Reeves Eason. V hlavních rolích mimořádně nákladného snímku (rozpočet 4 miliony dolarů byl v té době neslýchaný) se objevili Ramon Novarro (Ben Hur) a Francis X. Bushman (Messala). Některé sekvence byly natočeny novou technikou dvoubarevného Technicoloru.
V 50. letech biblické eposy znovu přišly do obliby (mj. Quo vadis, Roucho, Desatero přikázání), neboť svou výpravností dokázaly čelit odlivu diváků k televizním obrazovkám. Vrcholem žánru se stala nová verze Ben Hura (1959). Studio MGM, které na tom nebylo finančně zrovna moc dobře, hledalo spásu ve velkofilmu, který by ho zachránil před hrozícím bankrotem. Jakmile padnulo rozhodnutí o jeho natáčení, byly zahájeny rozsáhlé přípravy, které zahrnovaly mj. stavbu 300 velkých dekorací, včetně velkého cirku, v němž se odehrává slavný závod čtyřspřeží. Na filmu spolupracovala řada historiků, kteří se leckdy nedokázali dohodnout, takže např. návrh už zmíněné dekorace velkého cirku nakonec vznikl okopírováním dekorace z němé verze (1926).
Film vznikal v italských exteriérech a v římském studiu Cinecitta, což bylo nejenom nákladné ale představovalo i značné logistické problémy. Vlastní natáčení trvalo víc než půl roku a velká pozornost byla věnována oběma akčním sekvencím. Námořní bitva se na rozdíl od Niblovy němé verze nenatáčela na moři ale ve speciální nádrži s použitím modelů – z dnešního pohledu také úroveň triků relativně nejvíc zastarala. Zato patnáctiminutová sekvence závodu čtyřspřeží patří i po čtyřiceti letech k nejlepším filmovým scénám všech dob. Její choreografii připravil jeden z nejlepších kaskadérských odborníků Yakima Canutt a režíroval ji Andrew Marton. Při jejím natáčení bylo exponováno 263krát víc filmového materiálu, než bylo nakonec použito do konečného sestřihu, což dodnes představuje ojedinělý rekord. Oba hlavní představitelé Charlton Heston a Stephen Boyd se natolik naučili ovládat starověké kvadrigy, že mohli řadu scén absolvovat bez kaskadérských dublů. Kaskadéři (mezi nimi i dva Canuttovi synové) zaskakovali jen při opravdu nebezpečných záběrech. Při natáčení nebyl nikdo vážněji zraněn a jedinou obětí se nakonec stala 65mm kamera, kterou jedno ze čtyřspřeží naprosto zničilo. Perličkou pro nás je, že čtyři bělouši, použití při scéně závodů, byli do Itálie letecky přepraveni z Československa.
Několikaleté přípravy a obtížné natáčení však nezůstaly bez smutných následků. Mimořádnému tlaku při výrobě Ben Hura nakonec podlehl jeho producent Sam Zimbalist, který zemřel na infarkt ještě před první klapkou. O to větší tíha spočívala na bedrech režiséra Williama Wylera, jenž v době, kdy už většina dekorací byla hotova, stále nebyl spokojen se scénářem Karla Tunberga a pozval si na pomoc anglického dramatika Christophera Frye a amerického spisovatele Gora Vidala, kteří řadu scén přepracovali. Přes Wylerův protest byl však při arbitráži Cechem amerických scenáristů jako jediný autor Ben Hura nakonec uznán Tunberg, který ale jako by zásahem vyšší moci jako jediný z nominovaných nezískal Oscara.
Film, jehož rozpočet se nakonec vyšplhal na 15 milionů dolarů (tehdejší rekord), měl premiéru v amerických kinech 18. listopadu 1959 a stal se triumfálním úspěchem. Jeho tržby ve Spojených státech dosáhly téměř trojnásobku nákladů a studio MGM si mohlo po letech opět volně vydechnout.
Stručné profily některých tvůrců a herců:
William Wyler (1902–1981) – významný americký režisér. Začínal už v němé éře, ale zásadní obrat v jeho kariéře přinesla v polovině 30. let spolupráce s producentem Samuelem Goldwynem, pro něhož natočil svůj nejvýznamnější snímek o osudech tří demobilizovaných vojáků Nejlepší léta našeho života (1947). Často zpracovával známé literární či divadelní předlohy (Vražedná lež, Továrník Dodsworth, Na Větrné hůrce, Lištičky aj.) a byl proslulý svým perfekcionismem. Celkem třikrát získal Oscara za režii (Paní Miniverová, Nejlepší léta našeho života, Ben Hur) a za svoji celoživotní tvorbu byl mj. vyznamenán Cenou Irvinga G. Thalberga (1965) a Cenou Amerického filmového institutu (1976).
Robert Surtees (1906-1985) – jeden z nejlepších hollywoodských kameramanů 40. a 50. let. Byl specialistou především na barevnou fotografii. Za svoji práci získal třikrát Oscara – Doly krále Šalamouna (1950), Město iluzí (1952) a Ben Hur (1959) a ještě dvanáct nominací. Z dalších filmů, na nichž se podílel, u nás známe např. Mogambo (1953), Oklahoma! (1955), Vzpoura na Bounty (1962), Absolvent (1967), Tichá dohoda (1969), Poslední představení (1971), Podraz (1973), Zrodila se hvězda (1976).
Miklos Rozsa (1907–1995) – hudební skladatel maďarského původu. Jako skladatel filmové hudby začal pracovat před válkou v Anglii pro svého krajana, režiséra Alexandera Kordu. Do Hollywoodu přišel na začátku 40. let. Jeho hudba často doprovázela psychologická dramata a historické eposy. Za svoji kariéru byl celkem šestnáctkrát nominován na Oscara, z toho třikrát pozlacenou sošku získal – Rozdvojená duše (1945), Dvojí život (1947), Ben Hur (1959).
Charlton Heston (1923–2008) – americký herec. Po válečné službě v letectvu začínal na divadle a v roce 1950 byl producentem Halem B. Wallisem angažován do Hollywoodu. Díky svým fyzickým přednostem se stal častým představitelem hrdinů historických velkofilmů, z nichž nejlepší je titulní postava judejského knížete v Ben Hurovi, za niž dostal Oscara. Další nejznámější filmy – Desatero přikázání (1956), Dotek zla (1958), Velká země (1958), Ve službách papeže (1965), Planeta opic (1967).
Stephen Boyd (1928–1977) – irský herec. Začínal v polovině 50. let v anglických filmech a na mezinárodní scéně se prosadil úlohou římského tribuna Messaly v Ben Hurovi. Často hrál v historických snímcích a byl mnohem lepším padouchem (Ben Hur, Čingischán) než kladným hrdinou (Pád říše římské, Fantastická cesta). Zemřel v pouhých 48 letech na infarkt při své oblíbené kratochvíli, golfu.
