Kdyby si měl i dnes vybírat mezi tvorbou pod nároky ideologickými či komerčními, dal by znovu přednost druhé možnosti. Dnes slavný americký režisér natočil přesto v komunistickém Československu 60. let filmy, které patří k tomu nejlepšímu z naší kinematografie. Osud válečného sirotka ho naučil prát se se životem, věřit víc obyčejné pravdě a obyčejným lidem, své intuici a svým spolupracovníkům: Ivanu Passerovi, Jaroslavu Papouškovi a Miroslavu Ondříčkovi. Výsledkem kongeniální spolupráce s touto trojicí jsou filmy, které získaly díky jedinečné režijní metodě československé nové vlně věhlas po celém světě: Konkurs (1963), Černý Petr (1963), Lásky jedné plavovlásky (1965) a Hoří, má panenko (1967). Právě nevídaně autentické hořké komedie připravily Formanovi volnou cestu do zámoří, kde se z něj stal jeden z nejuznávanějších tvůrců světové kinematografie, i když se od svého původního stylu musel nakonec odklonit.
