Vlaky ve válce

Nacistické Německo se od 30. let 20. století chlubilo svou železniční sítí, po níž se proháněly nejrychlejší parní lokomotivy světa. Německé říšské dráhy, vzniklé hned po první světové válce, byly ve své době špičkovou společností. Německá říše měla díky nim náskok před zbytkem Evropy náskok, včetně přepravy vojsk a techniky. Pro Třetí říši mohly být nesmírně užitečné i zkušenosti a jedinečné znalosti německého generálního štábu. Hitler však věnoval více pozornosti modernizaci automobilů a upřednostňoval výstavbu dálnic. Během plánování operace Barbarossa, která byla zjevným porušením smlouvy o neútočení se SSSR, však zjevně podcenil význam železnice. Největší země světa totiž disponovala neuvěřitelně špatnou silniční sítí a hlavním dopravním prostředkem tu byly vlaky. Říšské dráhy sice začaly velmi brzy bít na poplach, ale Hitler je neposlouchal. Nejenže neměl v době zahájení útoku dost vlastních vlaků, ale německé stroje navíc nebyly konstruovány na extrémní ruské zimy a trpěly vysokou poruchovostí. Sovětská síť byla sice během bolševické revoluce silně poničená a byla i špatně udržovaná, ale jezdily po ní robustní lokomotivy. A právě ty umožnily Stalinovi přesouvat celé ocelárny a zbrojovky na východ země, kde se k nim nepřítel nemohl dostat. Současně nechal odstranit část železničních tratí na západu země, čímž Němcům znemožnil využití sovětského železničního systému. Sovětské vlaky navíc převezly v letech 1941 až 1942 statisíce vojáků ze Sibiře k Moskvě, aby zachránili nejenom Moskvu, ale i Stalingrad. Výsledek bitvy o Stalingrad v letech 1942–1943 přímo ovlivnily německé technické a logistické problémy s železniční sítí. Německý Vůdce se tu dopustil zjevné taktické chyby. Tím, že nepověřil programováním tras a logistikou kvalifikované odborníky, sabotoval operaci Barbarossa a podepsal se na jejím neúspěchu. Nechápal, že vlak je v této válce důležitou zbraní.