Tři životy Vladimíra Pucholta

Tvůrci dokumentu Miloslav Šmídmajer a Martin Slunečko uvažovali o jeho natočení už v roce 1990. Příležitost se však naskytla, až když kameraman Miroslav Ondříček svého dlouholetého přítele Vladimíra Pucholta přemluvil, a otevřel tak cestu k natáčení, kterému se předtím Pucholt zásadně vyhýbal. A tak takřka po třiceti letech měli diváci možnost znovu pohlédnout do tváře výrazného hereckého představitele filmů československé nové vlny. Vladimír Pucholt byl diváky milován pro své role obyčejných, spontánně reagujících kluků, pro své přirozené herectví hraničící s neherectvím. Jeho "ahój, slyšíš to – ahój" nebo "no co co" se stalo pověstným a citovaným úslovím. Pucholtova stopa ve filmu a na divadle byla krátká (pomineme-li dětské filmy), ale nezapomenutelná. Filmy Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky, Starci na chmelu či Svatba jako řemen patří do zlatého fondu české kinematografie a díky nim se Pucholtova tvář stala známou i v zahraničí. A přece se tento talent od boha rozhodl v roce 1967 odjet do Anglie a splnit si svůj sen stát se lékařem. Sám o zásadním životním obratu hovoří ve svém portrétu, který byl symbolicky nazván Tři životy (herce, studenta, lékaře). Dozvíme se v něm, jak si našel cestu před kameru, jak obtížné pro něj bylo začít nový život v Anglii, kde mu výrazně pomohl slavný režisér Lindsay Anderson, i jaké osudy ho čekaly coby pediatra v Anglii a Kanadě. Ke všem kapitolám svého bohatého života se vrací s grácií, lehkostí a nadhledem.