Jméno Jaroslava Ježka (*1906 – †1942) je u nás spjato především s Osvobozeným divadlem a jeho nesmrtelnými písničkami. Ale Ježek byl všestranně nadaný skladatel, který komponoval také klasickou hudbu. I u této tvorby jej však samozřejmě ovlivňoval milovaný jazz. O významu této ne zcela doceněné osobnosti naší kultury svědčí i to, že sté výročí jeho narození se dostalo i na seznam UNESCO. Chybělo málo, aby dokázal prorazit také za oceánem. I když se stal emigrantem proti své vůli, jeho tvorba již dopředu předznamenávala, že si Ameriku zamiluje a splyne s jejím životním stylem. Usadil se v New Yorku, kde působil jako sbormistr, snažil se však prosadit mezi tamními hudebními skladateli, což mu znemožňovalo návštěvnické vízum. Bohužel, zdravotní potíže, jež jej sužovaly od útlého věku, mu příliš času usadit se a získat si renomé nedopřály. Jaroslav Ježek umírá v mozartovském věku 35 let na ledvinové onemocnění a je smutným paradoxem, že jen krátce poté projeví legendární swingový muzikant Benny Goodman zájem o jeho nahrávky určené pro zaoceánské kulturní pořady Voskovce a Wericha.
Dokumentární portrét ve formě poutavé vizuálně-hudební koláže představuje Ježkův osud od prvních hudebních krůčků po exilové finále jeho života plné nenaplněných příslibů. Kromě inscenovaných scén a jedinečných archivních záběrů se opírá o autentické texty a hlasové nahrávky těch, kteří byli této výjimečně talentované osobnosti nejblíže. A samozřejmě také o strhující energii Ježkových skladeb a písní.
