Sytě zelená, široká údolí a pusté, drsné hory. To je Skotská vysočina. Prastará krajina, kterou si lidé po celá staletí chtěli podmanit, kultivovat ji a přizpůsobit svým potřebám. Fauna při tom stála kdesi v pozadí, ale to už teď tak docela neplatí. Příroda si pozvolna získává Skotskou vysočinu zpět, a i člověk se poučil a pochopil, jak nezastupitelnou roli tyto ekosystémy hrají. Přičinil se o vznik národních parků a rezervací a zachránil tak některé druhy před vyhynutím či vyhubením. V srdci Vysočiny leží národní park Cairngorms. Na těchto chladných náhorních plošinách je velmi obtížné přežít, přesto se tu někteří tvorové cítí jako doma. Sobi. V těchto horách se pohybovali po tisíce let, ale ve třináctém století jejich populace postupně vymizela. Po dlouhé době se tu však znovu objevili – v polovině dvacátého století se sem vrátilo malé sobí stádo. I mláďata kulíka hnědého jsou extrémně důležitá pro celou populaci těchto ptáků, protože ta se v posledních letech zmenšila o více než polovinu. A kvůli odlesňování a dalším faktorům měla namále třeba také veverka obecná
