Byl označován za nástupce legendárního Vojana, začínal v kočovných společnostech, jen málokdy byl ochoten hovořit o svých legionářských zážitcích i o svém vztahu k Jaroslavu Haškovi. Dnešní pamětníci si jej vybavují jako jednu z nejvýraznějších osobností vinohradského a později Národního divadla, kde působil až do své smrti. V dokumentu, kterým si připomínáme 120 let od jeho narození, je výrazné místo věnováno i jeho filmové slávě a spolupráci s rozhlasem i televizí, i osudové mezníky vytýčené oběma válkami a společensko-politickým vývojem až do roku 1968.
Dokument o Zdeňku Štěpánkovi staví na vzpomínkách přátel a kolegů zasazených do prostředí, která se vztahují k tématu a obrazově jsou podpořené fotografiemi. Výrazně se uplatňují ukázky z archivu České televize, Státního fondu pro podporu České kinematografie a Národního filmového archivu, stejně jako fotodokumentace Divadelního ústavu, ČT a audiovizuální archivy rodiny, účinkujících a přátel.
Na svého otce vzpomínají Jana, Martin a Petr Štěpánkovi i nejmladší dcera Kristina Taberyová, vedle nich pak Otakar Vávra, Radovan Lukavský, Ljuba Skořepová, Jaromír Hanzlík, Pavel Taussig, František Černý a další.
