6. června 1944 se několikakilometrový pás normandské pláže proměnil ve smrtící past, v níž uvízly stovky mladých Američanů. Den D tady málem zkrachoval. Hlavní roli sehrál ráz krajiny, 275 metrů pláže za odlivu končilo rozbitou hrází. Za ní se táhl dlouhý násep vedoucí k útesům, které se tyčily do výšky 45 metrů a dominovaly pláži. Útesy protínalo pět úzkých roklí, ty byly přehrazené a pouze u dvou byla šance, že jimi spojenecká vozidla prorazí. Němci využili topografii místa a vybudovali nesmírně propracované opevnění tvořené bunkry s těžkými děly, zákopy a kulometnými hnízdy. Úzké uzavřené bojiště znemožňovalo obchvat z boku, obránci vysoko na útesech učinili z Omahy dokonalou zónu smrti.