Pearl Harbor: Svět v plamenech

Psal se rok 1940 a druhá světová válka trvala už dvanáct měsíců. Nacistické Německo bylo na vrcholu moci a ovládalo většinu Evropy. Hitler se zmocnil Rakouska, Československa a Polska. Francie padla během několika týdnů. Další na řadě byly Řecko a Jugoslávie, ale Velká Británie pod vedením Winstona Churchilla stále odolávala. Zlomit ji nedokázaly ani těžké nálety pustošící tamní města. Byla však osamocena. Ve Spojených státech se válka zdála být daleko, Američané si od situace v Evropě drželi odstup. V roce 1917 přijeli starý kontinent zachránit, život jich tam položilo víc než 116 000. V moři obětí první světové války jenom kapka, ale pro americké matky bylo i to příliš. Během prezidentské kampaně v roce 1939 slíbil prezident Franklin Roosevelt, že americké hochy už na jatka nepošle. Většina americké veřejnosti byla pro izolacionismus. Pokud chtějí v Evropě válčit, ať si to vybojují sami. Na opačné straně světa byla jiná mocnost, která se v ústraní držet nemínila. Japonsko se na počátku třicátých let vydalo stejnou cestou jako Německo, charakterizoval ji nacionalismus a touha po expanzi. Japonsko chrlilo vojáky, již od útlého dětství jim byl vštěpován samurajský morální kodex bušidó. Ve škole se mládež učila žít, bojovat a obětovat se pro panovníka, císaře Hirohita. Ten panoval, ale nevládl. Moc držela v rukou armáda.