Režisérka Helena Třeštíková (*22. 6. 1949) na sebe upozornila již snímky vytvořenými během studia dokumentární tvorby na FAMU, které dokončila roku 1975. Na počátku normalizační éry nebylo jednoduché prosadit autorský a autentický pohled. I tak raná režisérčina díla počínaje filmem Zázrak na téma těhotenství a zrození nového života, tato kritéria naplňovala. Jejím působištěm se následně stal Krátký film, kde po mateřské pauze na počátku 80. let získala zásadní příležitost – dokumentovat několik manželských párů v cyklu Manželské etudy, jenž měl být reakcí na zvyšující se míru rozvodovosti. Jednalo se o ve své době i světovém kontextu jedinečnou sociologickou sondu, na níž režisérka navazovala v následujících dekádách. Stala se díky tomu mezinárodně uznávanou průkopnicí časosběrné metody, kterou nadále zdokonalovala a propojovala i s mnohem závažnějšími společenskými tématy a silnými lidskými osudy. Co předcházelo upevnění jejího renomé v dokumentaristice, zachycuje portrét Jany Hádkové mapující její tvůrčí cestu do poloviny devadesátých let.
