Na cestě po západním Islandu

Západní Island, to jsou úrodná pole na pobřeží i pustá krajina vnitrozemí, části islandské Vysočiny, nespočet vodopádů, širá pole z lávy, jeskyně a opuštěné fjordy. Během našeho severského putování zavítáme na farmu Sturlureykir, kde chovají ušlechtilé islandské koně a učí děti, jak na nich jezdit. Jen nedaleko leží půvabná vesnice Reykholt, kde ve 13. století sídlil jeden z nejuctívanějších Islanďanů, Snorri Sturluson, básník, diplomat a politik v jednom. A v první řadě vůbec první literát, který přenesl staré islandské ságy do písemné podoby.
Vnitrozemím ostrova se vydáme po horské silnici F550. Nekonečná a pustá je islandská Vysočina. Krajině dominují vrcholky stále zřetelněji ubývajících ledovců, divoké řeky dravě razí cestu puklinami ve skalách. Vyhaslá sopka Langjökull zanechala po své činnosti kilometry lávových polí. Z nich pak tečou překrásné vodopády Hraunfossar a Barnafoss.
Láva umí tvořit i jeskyně. Prozkoumáme tu největší na Islandu – Vidgelmir. Vznikla teprve nedávno, kolem roku 900, tedy v dobách prvního osídlování ostrova norskými Vikingy.
Z kulinářského hlediska patří k Islandu neodmyslitelně skyr. Nízkotučný mléčný výrobek, něco mezi tvarohem a jogurtem, kdysi býval jedinou stravou chudých obyvatel země. Na farmě Erpsstadir vyrábějí skyr z mléka vlastního chovu krav, kde místo zručných lidských rukou mléko dojí přesné robotické rameno.
Stykkisholmur býval kdysi důležitým obchodním přístavem. Svědkem prosperujících časů zůstává pečlivě udržovaný Norský dům obchodníka, obrozence a meteorologa Arnyho Thorlacia. Moderním kontrastem je pak architektonicky velmi nápadný kostel luteránské církve. Z přístavu pak vyrážíme přes rozbouřené moře na fjordy, kde dobrou noc dávají mořští ptáci – terejové, racci, alky a papuchalkové.