Říká se, že na Islandu vlastně nemají počasí, ale pouze jeho ukázky. A když se vám ukázka nelíbí, stačí jen chvíli počkat a počasí se změní. Pravda, většinou k horšímu... Seznámení s nejobydlenější části ostrovního státu začneme na vikingském festivalu plném obskurních disciplín – třeba taháním za uši, což je prý opravdová zkouška bolesti. Unikátní a pro Island typický je i dvojhlasný zpěv, který prý v křesťanských kostelech kdysi nahrazoval absenci varhan. Islandština příliš neobohatila světové jazyky, ale slovo gejzír patří mezi výjimky. Pravidelnou krásu výstřiků vařící vody směrem k obloze je ostatně možné si na Islandu užít měrou vrchovatou. Stejně jako sopek, které Villi Knudsen začal spolu se svým otcem dokumentovat už v padesátých letech minulého století. Na filmových pásech shromáždil unikátní svědectví. V islandské metropoli i jejím okolí také budeme objevovat proměny místní architektury i netradiční lokální přístup k místům, jež jsou od nepaměti spjatá s mytickými bytostmi, a výrazně tak ovlivňují územní plánování.
