Na cestě po jihu Bosny a Hercegoviny

V Bosně a Hercegovině mají stejné příběhy různé pointy. Jde o to, zda vypráví Chorvat, potažmo katolík, nebo Srb, nejčastěji pravověrný křesťan, či Bosňan, tedy Slovan vyznávající islám. Tři lidé, tři názory, tři pohledy na historii i budoucnost. Brzy pochopíte, že ti tři netáhnou za jeden provaz. Vlastně ani není zač táhnout, protože žádný provaz (rozuměj vize) zkrátka není. Vždyť i prezidenty mají tři a ti se střídají. Bosna a Hercegovina je de facto konfederací Bosny a Hercegoviny a Republiky srbské plus malého distriktu Brčko, který je společný. Přitom má Bosna a Hercegovina zhruba třetinu obyvatel České republiky. Ale co, Bůh a Alláh zaplať, že už spolu alespoň neválčí.
Vzpomínky na Bosenskou válku logicky nejvíce vytanou v Sarajevu. Hledali jsme místa a staré fotografie, protože místní už neradi vyprávějí o letech obléhání města. Raději užívají života, jak jen Balkánci dovedou. A k cizincům jsou velmi přátelští. Také důvěřivost je zdobí. Neváhají s pozvánkou na rodinný velikonoční oběd, vpustí kameramana do mešity v době modlitby nebo se klidně před kamerou pochlubí, že jezdí bez řidičáku ve starém vraku bez SPZ. Natáčet krajinu této země je za odměnu. Často bez námahy, jen tak od silnice, se nabízejí úchvatné scenérie na tamní vápencová pohoří. Například v Národním parku Sutjeska, kde se nad pralesem Peručica tyčí masiv Maglič. Nejkrásnějším městem Bosny a Hercegoviny je Mostar. Ikonický most zničený během války už opět stojí a spojuje muslimskou a křesťanskou čtvrť. A ze zdejších kovotepeckých dílen se znovu ozývá ťukání kladívkem. Samozřejmě za velkého zájmu turistů, jichž je ve středověkém jádru města požehnaně. Pomalu objevují i další čarokrásná a zatím poklidná městečka jako je Trebinje či Počitelj.