Na cestě po dunajských Železných vratech

Soutěska zvaná Železná vrata se rozpíná mezi městy Bazias a Turnu Severin, a odděluje tak Karpaty od pohoří Stara planina. Vodní hladina zde plní funkci hraniční čáry mezi Rumunskem a Srbskem.
Spatříme monumentální scenérie utvářených jednou z mála řek tekoucích ze západu na východ. Přírodní krásy obou stran byly prohlášeny národními parky.
Naše cesta začne na hradě Golubac, kulturní středověké památce Srbska. Dnes částečně zatopené, ale i přesto převážně zrekonstruované. Od „hradních pánů“ vyrazíme dolů k řece za místními rybáři a jejich úlovky. Podaří se našim říčním lovcům ukořistit oblíbené sumce na vábničku „bučka“? Ač blízko, v okolních horách se žije podle jiných pravidel než dole u vody. Nicméně pokorné hospodaření si, alespoň co do trpělivosti, s rybařením nezadá.
Poetická krajina břehů Dunaje má svou bohatou historii, sahající až do období téměř deseti tisíců let př. n. l. Romantika řeky ani archeologické poklady ovšem nezabránily masivnímu vzestupu průmyslu a lodní dopravy. Ty tam jsou zrádné divoké peřeje a nepředvídatelné proudy Železných vrat. Řeku zkrotila stejnojmenná přehrada vystavěná na přelomu 60. a 70. let. Přilehlá hydroelektrárna zásobuje energií Rumuny i Srby již více než půlstoletí. Tento zásah ovšem zvedl hladinu řeky o více jak 30 metrů, a zapříčinil tak zánik řady původních vesnic.
Přesto si Dunaj zachoval některá svá „dobrodružství“. V soutěsce Velki Kazan se řečiště řeky zúží na přibližně 150m s hloubkou 53m. Ne nadarmo byl tento úsek prubířským kamenem všech říčních kormidelníků. Nebezpečí odeznělo, jeho krása zůstala.