Na rozdíl od gulagu je však cílem laogai „reformovat myšlení“ deportovaných pomocí nucených prací a fyzického a psychického mučení. V občanské společnosti se jednalo o globální systém vymývání mozků, který se brzy rozšířil do škol, na pracoviště, do domácností a na ulici. Když v roce 1949 skončila občanská válka, Mao Ce-tung zahájil reformu prostřednictvím práce, kterou doprovázela kampaň represí. Zavedl kvóty, kdy tvrdil, že každý tisící Číňan je kontrarevolucionář, celkem tedy 5 milionů lidí. Mnozí byli popraveni, jiní byli posláni do laogai, aby byli reformováni prací. Byly vybudovány stovky táborů a vězni poskytovali bezplatnou pracovní sílu, kterou strana využívala k budování svého hospodářství. Číňané byli nuceni být sebekritičtí a udávat svou rodinu nebo sousedy pod hrozbou deportace do laogai. Deportace je neustálou hrozbou, a to i v soukromí domova. Rodiny vězňů jsou ostrakizovány ve společnosti. S rostoucím vlivem v Komunistické straně Číny zahájil Mao Ce-tung represivní kampaně s cílem očistit stranu, zbavit se svých rivalů a prosadit se jako jediný vůdce. Čistky následovaly jedna za druhou a vyvrcholily kulturní revolucí, kdy se městské pracovní jednotky změnily ve vězení a venkov v místa vyhnanství. Tento dokumentární film je založen na archivních záběrech a výjimečných svědectvích bývalých obětí laogai, které jsou nyní v exilu. Bývalí vězni vyprávějí o pekle, kterým prošli, o nucených pracích, hladu a zimě. Kresby ilustrují vnitřek táborů a fyzické i psychické násilí, kterému byly oběti vystaveny. Když Mao Ce-tung v roce 1976 zemřel, zemřel i maoismus, ale systém teroru ne. K moci se dostala nová generace, která si velký prospěch, který z něj má, nenechá ujít.
