Kdy prestanem bláznit?

Padesát let se v červencovém čase svátku svaté Maří Magdalény schází na kopci Strážná hůrka ve Velké nad Veličkou v zapadlém koutě Bílých Karpat obyvatelé deseti obcí Horňácka ke svým slavnostem. Jejich věhlas dalece přesáhnul hranice regionu. Roku dvoutisícího sedmého kolem tří set účinkujících nacvičovalo pod režijním vedením obdivovatelů horňácké kultury Ondřeje Havelky a Břetislava Rychlíka lidové divadlo na motivy dramatu o zbojníkovi Janu Drínovském. To napsal v roce 1955 horňácký písmák a zpěvák, vyučený soustružník z Hrubé Vrbky Martin Holý. Dokumentární film Břetislava Rychlíka sleduje celý proces zkoušek od prvních schůzek, výběru herců, zkoušení od jara do července. Vše vyvrcholí uvedením hry v amfiteátru Strážná hůrka ve Velké nad Veličkou, kdy se poprvé a naposledy sejdou všichni účinkující před pěti tisíci diváky. Současně se připomíná historie i současnost slavností, které v horských podmínkách vychovaly stovky lidových hudců, zpěváků, jejichž originální improvizovaný charakter syrové hudební kultury je přirovnávaný k blues. Film je slavností zrodu. Jeho principem je sledování amatérských herců, zpěváků, hudců, tanečníků, kteří mají své civilní životy a povolání, chodí zkoušet, pátrají po zrodu zbojnické legendy, až se postupně oblečením kroje svých předků proměňují v postavy divadelní hry. Hrají svůj život, nejsou jeho divákem, ale jeho spoluautorem. Film je holdem tomu, co režisér Břetislav Rychlík nazývá v časech konzumace globalizované masové kultury „kulturou samoobslužnou“.