Investigativní dokument poodhalí každodenní realitu v „továrnách na zvířata“. Průmyslové velkochovy dráždí ochránce zvířat, ale řadu eticko-filozofických a ekonomických otázek vznášejí také třeba sociologové. Kdy jsme my lidé rozhodli, že zvířata proměníme v pouhé věci, které nám budou sloužit jen jako zboží? Pokládáme se za milovníky zvířat, ročně jich ale sedmdesát miliard usmrtíme. Velkochovatelé ve zvířatech nevidí živé bytosti, ale zdroj, který se má zpracovat na další surovinu, například na maso. Posláním zvířete v tomto ekonomickém řetězci je splnit svůj úkol: má růst, přibývat na váze a posléze jít na porážku, případně snášet vejce nebo produkovat mléko. To je základní rámec, jemuž je samotná existence zvířete podřízena. A velkochovatelé říkají, že jen plní poptávku po živočišných produktech a nasytí tak za nízkou cenu většinu trhu. Rozhodnout tedy musí spotřebitel, za jakou cenu (v obojím slova smyslu) chce mít maso na talíři.
