František Kupka byl stejně podivuhodný člověk jako umělec. Jeho bezmála románový životní příběh je bohatý na překvapivé obraty osudu, a totéž platí o vývoji díla. Z maloměstského učně se vlastní silou stal světovým umělcem, jedním z těch, kteří na počátku století malířství nejenom obohacovali, ale i přímo razili jeho novou cestu. Kupka mnohokrát opustil to, v čem dosáhl mistrovství, aby vykročil neznámým směrem. Mohl se stát úspěšným akademikem v Praze stejně jako ve Vídni, zůstat proslulým satirickým kreslířem, obdivovaným ilustrátorem, originálním symbolistou, pozoruhodným malířem postimpresionismu, ale nakonec se stal Kupkou, trvalým pojmem z pionýrského údobí nefigurativní malby 20. století. Osud mu však dal pocítit hořkost neuznání, ba téměř zapomenutí; za svého života zažil jako tvůrce nového umění více zklamání než slávy, a teprve po smrti jeho odkaz postupně nabýval všeobecně uznávaného významu.
