Emil František Burian (*11. 6. 1904 – †9. 8. 1959) patřil k největším vizionářům našeho divadla minulého století navzdory rozporuplnosti své osobnosti. Jako člen avantgardního hnutí se zabýval jak obrodou jevištní tvorby, tak populární hudby. Byl nejen režisérem, ale i hercem, zpěvákem, hudebníkem, dramaturgem, básníkem, rozhlasovým komentátorem a výtvarníkem. Působil v Osvobozeném divadle, divadle Dada a v Moderním studiu. Jedním z jeho nejosobitějších počinů byl Voiceband, který založil v roce 1927 a brzy s ním získával mezinárodní úspěchy. Zlatou érou Burianovy režijní tvorby bylo umělecké vedení vlastní scény D 34, jež měla otevřeně pokrokový a později antifašistický charakter. Byla však i jedinečnou laboratoří inscenačních postupů, včetně hlasového vedení herců, novátorského využívání výtvarných metafor i filmových projekcí na jevišti. Za silně levicové tendence své tvorby byl Burian internován v koncentračním táboře a jen se štěstím přežil bombardování zajatecké lodi Cap Arcona na samém sklonku války. Válečné útrapy pronikavě proměnily jeho osobnost a jeho politická angažovanost se radikalizovala. Obnovil své divadlo pod jménem D 46, v 50. letech 20. století jej však přejmenoval na Armádní umělecké divadlo. Tehdejší tvorba byla poplatná vypjaté ideologii a Burian se až neúprosně prosazoval v komunistické nomenklatuře, na druhou stranu však za své nevypočitatelné jednání byl pro režim nepohodlnou osobou. V polovině 50. let se vrátil ke zdrojům své tvorby, a i na sklonku života dokázal vytvořit díla nadčasové kvality, jež oslovovala mladou generaci diváků a herců. Jeho skladatelské dílo je velmi pestré a zahrnuje mnoho žánrů – melodramy, písně, opery, komorní i orchestrální skladby, jazzové songy, scénickou a filmovou hudbu. Proslulým se stal jeho hudební doprovod k filmu Siréna, za nějž byl oceněn na mezinárodním festivalu v Benátkách.
