dokumentární

New York byl na počátku 70. let 20. století městem na okraji, kde menšiny zažívali každodenní diskriminaci. A právě jejich snaha najít bezpečný prostoru pro setkávání vedla k rozmachu diska, které ovládlo taneční parkety po celém světě. V podkrovních bytech a sklepních barech uzavřené komunitě lidí k tanci hráli noví dýdžejové, kteří nepodléhali tlaku velkých nahrávacích společností. Jejich cílem bylo hlavně přimět publikum k tanci. Začal se rodit nový, výjimečný zvuk, který si nakonec prorazil cestu do mainstreamu.