Da Vinci: Tajemství Madony ve skalách

Obraz „Madona ve skalách“ namaloval Leonardo da Vinci ve dvou verzích, které se dnes nacházejí v Louvru a v Londýně. Také jeho žáci vytvořili několik kopií. Z Florencie, kde pracoval tento nemanželský syn mladého notáře a prosté dívky na zakázku náboženských institucí a kde vytvořil například slavné obrazy „Klanění Tří králů“ nebo portrét „Ginevra de’ Benci“, odešel malíř v roce 1482 do Milána, umělecky tehdy mnohem méně významného města než Florencie. Vnášel totiž do svých děl zcela nové, neotřelé a odvážné prvky, které se kléru nelíbily … Začal pracovat s bratry de Predisovými, kteří se pravděpodobně domnívali, že jim jeho zkušenosti dopomohou ke zdokonalení malby. Leonardo se ovšem ani zdaleka nezajímal pouze o malování. Vzrušovalo ho pozorovat přírodu, věci kolem sebe a právě toto „studium“ mu plně vynahrazovalo vzdělání, jehož se mu jakožto chudému chlapci nedostalo. Podnikal dlouhé výlety do pohoří Grigne severně od Milána, kde dostal za úkol prostudovat, jestli by bylo možné splavnit řeku Addu a usnadnit tak spojení Milána s Leccou. Svá rozsáhlá pozorování pak shromáždil ve spisu „Codex Atlanticus“. Zajímalo ho například světlo a jeho vliv na jasnost barev, objevil „chiaroscuro“ neboli šerosvit, navštívil několik jeskyní, z nichž jedna se stala předobrazem jeskyně, do níž umístil Madonu na obraze Madona ve skalách. V přírodě našel také některé rostliny, které se později na obraze objevily. Leonardo byl dlouhá léta fascinován tajemstvím početí. V roce 1506 proto začal pitvat ženské mrtvoly, aby této záhadě přišel na kloub. Hloubal nad tím, jak na obraze zachytit neposkvrněné početí. Přírodou stvořená jeskyně bez zásahu lidských rukou mu pak poskytla vhodné prostředí představující ženské lůno. Květiny na obraze, symboly čistoty, pak vyjadřovaly to, že Panna Maria počala dítě bez prvotního hříchu … Druhá verze obrazu, dnes v Národním muzeu v Londýně, je někdy přičítána jeho žákům, které by ale bylo nesprávné charakterizovat pouze jako napodobovatele. Při společné práci jim Leonardo zároveň předával své cenné zkušenosti. V roce 2019 byla na londýnském obraze při podrobném studiu objevena podkresba, kterou Leonardo používal často. Tehdy vědci zaznamenali několik změn a požádali malíře Gunnara Ahmera, aby podle této podkresby namaloval obraz. Olejomalba, použitá Leonardem, byla tehdy poměrně nová metoda, která vystřídala vaječnou temperu. Madona z Louvru byla nejprve zobrazena na dřevěné desce, později přenesena na plátno. Obě tyto metody mají své výhody, ale i nevýhody. Za povšimnutí stojí i postavy na obraze. Jsou čtyři – Panna Maria, Ježíš, malý Jan Křtitel a archanděl Uriel s velmi androgynními rysy. Použití sfumata a dramatická krajina v pozadí vytváří společně velmi silný dojem. Autor obrazu namalovaného podle podkresu sám přiznává, že mu něco chybí, kdyby umělec pokračoval v původní kresbě, nedosáhl by vrcholného mistrovství, jímž se Madona ve skalách vyznačuje. Jako kdyby obraz zaujímal místo mezi naším světem a něčím dokonalejším …